Přelouč - Oficiální web města    

Historie města

Přelouč patří k nejstarším historicky doloženým místům regionu. První zmínka se datuje do roku 1086, kdy král Vratislav I. věnoval Přelouč benediktinskému klášteru v Opatovicích. S klášterem byla úzce spjata až do husitských válek. Na příhodném místě zde na vrcholu opukové terasy vysoko nad Labem vzniklo tržní centrum, pro které získal opatovický klášter od krále Přemysla Otakara II. v roce 1261 městské privilegium. Zřejmě již od této doby užívá Přelouč jako svůj znak černý rošt ve zlatém poli, atribut sv. Vavřince, patrona Opatovického kláštera. Na městské pečeti je však znak doložen až v 16. století. Po objevení stříbrných ložisek a rozmachu těžební činnosti v Kutné Hoře od konce 13. století vzrostl i význam Přelouče jako strategického tranzitního místa při labském brodu na spojnici Kutné Hory s Hradcem Králové. Koncem 14. století zřídil opatovický klášter při přeloučském konventu i samostatné probošství. Z roku 1421 pochází kronikářský záznam o dobytí a zničení Přelouče, stojící na táborské straně, vojskem Jana Městeckého z Opočna. Význam Přelouče poté na řadu desetiletí poklesl. Stalo se z ní malé zemědělské městečko, patřící od roku 1518 k pardubickému panství. Období nového hospodářského a kulturního rozkvětu čekalo Přelouč až ve druhé polovině 16. století. Přelouč tehdy získala renesanční podobu a v roce 1580 potvrdil Rudolf II. privilegia královského komorního města. Za třicetileté války a později v době tereziánských válek v 18. století však Přelouč znovu utrpěla značné škody a na další dvě století se stala jen provinčním zemědělským městečkem. Změnu ve vývoji Přelouče přinesla až první polovina 19. století v souvislosti se stavbou nové císařské silnice a zvláště pak železnice. Díky napojení na železniční obchodní tepnu se záhy stala Přelouč po Pardubicích druhým hospodářsky nejvýznamnějším městem pardubického regionu. Od roku 1850 do roku 1960 měla Přelouč status okresního města.

Nejvýznamnější architektonickou památkou města je původně románský farní kostel sv. Jakuba, později barokně upravený. Spolu s budovami fary a staré lékárny, vystavěnými v dnešní dispozici po velkém požáru města v roce 1809, vytváří svérázné zákoutí při severní straně náměstí. Zde je také v dlažbě chodníku vyznačeno místo, kde dal v roce 1738 jezuita Koniáš pálit "kacířské" knihy. Zajímavou barokní stavbou je hřbitovní kostelík z roku 1684 na kopci na východ od města, na západní straně náměstí od roku 1704 stojí vysoký morový sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého. Ze starších budov se jinak v centru města v důsledku rozsáhlé stavební činnosti ve druhé polovině 19. století mnoho nedochovalo. Pouze domy na jižní straně náměstí a v některých ulicích mají ve svých jádrech zbytky původního středověkého a renesančního zdiva. Dominantou Přelouče se na přelomu 19. - 20. století staly novorenesanční budovy na náměstí - základní škola (1880-81) a budova Záložny (1899-1901), projektovaná významným českým architektem Rudolfem Kříženeckým. Týž autor projektoval i nový evangelický kostel v Přelouči (1904).
V okolí Přelouče stojí za pozornost především raně barokní zámek v Cholticích, obklopený rozlehlým romantickým lesoparkem. Nejcennější součástí zámku je centrální kaple sv. Romedia (1695). Poblíž Choltic leží Svojšice. Naleznete zde neobvykle rozsáhlé pozůstatky středověké rytířské tvrze. Podhůří Železných hor jižně od Přelouče je vyhledávanou turistickou oblastí nabízející řadu přírodních zajímavostí - mezi ně patří např. zatopené středověké lomy na mlýnské kameny v okolí vsi Raškovice.